Sláva Lampionu! A všichni povinně na představení

09.03.2019

Z představení Šťastný princ
Z představení Šťastný princ

Hodně kolem sebe slyším, že Kladno nemá moc na co být hrdé. Sorry jako, má. Jenom je třeba se místo remcání pořádně koukat. A taky tu a tam podpořit unikátní počiny či instituce nohama, tedy tím, že do nich zajdete a zaplacením vstupného přispějete na jejich rozvoj. Jedno takové unikum je hned v průjezdu u hlavního kladenského náměstí a jmenuje se Divadlo Lampion.

V současné době v celém Česku existuje jen deset stálých loutkových divadel v sedmi městech (Praha, Brno, Ostrava, Plzeň, Hradec Králové,České Budějovice, dycky Most – a Kladno).

Tahle síť je v rámci Evropy sama o sobě celkem výjimečná a své existenci do značné míry vděčí divadelnímu zákonu z roku 1948, který umožnil vznik profesionálních loutkových divadel a jejich scény direktivně rozmístil po celém tehdejším Československu. Kladno jako protežované dělnické město mělo tehdy štěstí a loutkovou scénu získalo navzdory blízkosti Prahy.

A štěstí mělo Kladno i v tom, že jeho loutkovou scénou prošla řada významných tvůrců od Karla Makonje přes Pavla Vašíčka až po Karla Brožka. Právě výrazný režisér a jeden z doyenů českého loutkového divadla Karel Brožek, který Lampion mezi lety 1990 a 2005 vedl jako jeho ředitel, se pravidelně zasazoval o to, aby o kladenské loutkové scéně bylo slyšet – nejen tím, že na ni zval originální tvůrce, ale i různými experimenty (například prvním loutkovým uvedením hry Václava Havla).

Od sloučení s Městským divadlem Kladno se Lampion poněkud hledal, musel přečkat složité období během rekonstrukce své vlastní budovy a následně několik let života v provizoriu, kdy na jeho scéně působilo i "velké" kladenské divadlo.

Různé nenápadné kroky ale naznačují, že v poslední době nabírá nový dech (soudě alespoň podle toho, jak se o něm začíná psát v časopise Loutkář, kterému už roky dělám korektury). A to nejenom vlastním repertoárem (křehké Myši patří do nebe nebo Šťastný princ skutečně stojí za to), ale také nedávno spuštěným Off programem, v rámci kterého se konají nejrůznější výtvarné dílny a další doprovodné akce nebo představení hostujících souborů.

Vyvrcholením téhle linie dosud byl festival Amplion, který proběhl na začátku března. A účast na něm vlastně inspirovala tento příspěvek. Je totiž skvělé, že se do Kladna podařilo dostat špičkové soubory z celé republiky i Slovenska. Chytrý tah, protože skrze podobné akce se Lampion dostává na loutkodivadelní mapu. Což s ohledem na nedávný zápis českého a slovenského loutkářství na seznam nehmotného dědictví UNESCO může pro Kladno hodně znamenat.

Myši patří do nebe
Myši patří do nebe

V řadě měst – třeba ve zmíněné Plzni nebo Hradci Králové – jsou loutková divadla klíčovými kulturními institucemi relevantními nejen pro děti, ale i pro dospělé (ostatně loutkové divadlo vážně není jen pro děti!). 

Do téhle pozice se dostala samozřejmě díky podpoře vedení daných měst – to ale samo o sobě nestačí a minimálně stejně důležitá je také podpora od místních obyvatel. A tady, zdá se mi, má Kladno své rezervy (třeba na sobotním představení kultovní hry Tři mušketýři plzeňského Divadla Alfa v rámci zmíněného festivalu Amplion bylo hlediště notně prořídlé).

Tím vším chci říct, že máme v Kladně instituci, na kterou můžeme být právem hrdí. Pojďte tu hrdost ukázat. Vezměte děti, rodiče, partnera, manželku/manžela nebo i skupinu kamarádů a zajděte do Divadla Lampion. A pak o tom, co jste viděli, řekněte aspoň pěti lidem. 

Třeba se pak Lampion vedle časopisu Loutkář bude pravidelně dostávat třeba i do zpravodajství České televize a lákat na svůj program dospělé i děti z celé republiky – tak jako hradecký Drak, plzeňská Alfa, Naivní divadlo Liberec a další loutkové scény. Jeho současný tým na to má potenciál.