Ještě lepší než uklízet odpad je ho nedělat

06.04.2019

Těch pár pytlů je tu jen jako dekorace. Ve skutečnosti se na Lapáku sesbíralo kolem půl tuny odpadu.
Těch pár pytlů je tu jen jako dekorace. Ve skutečnosti se na Lapáku sesbíralo kolem půl tuny odpadu.

Dneska proběhl hlavní uklízecí den happeningu Ukliďme Česko!, do kterého se s Haldou pravidelně zapojujeme od roku 2014. Fajn atmosféra, zase se sebralo úctyhodné množství pytlů plných odpadků. A to je ideální příležitost k zamyšlení nad tím, jak to s odpady vlastně máme... Ono je totiž nejlepší je vůbec nevytvářet, nebo jejich tvorbu redukovat. Tady je pár tipů, jak to děláme u nás doma.

Hned na úvod poznámka, že máme daleko k nějakému ekologickému aktivismu. Nepotřebuju se s produkcí odpadu vejít do jedné sklenice od okurek ročně, to chce opravdový přesvědčení, ne "pouhý" zájem o budoucnost planety. I tak chci ale ubírat, kde to jde. 

Recyklujeme. Všechno a co nejvíc. To asi netřeba rozvádět. Papír použít vždycky z obou stran, vysortovat plasty, papíry, plechovky, baterie, elektroodpad, oblečení... Na gymplu jsme kdysi s partou lidí podporovali třídění plastů, začínali s krabicemi na chodbách, propagovali myšlenku pořízením lisovačů. Dneska jsou nádoby v každé třídě a posunula se i společnost, takže tohle beru jako naprostý základ...

Snažíme se chytře nakupovat. Jasně. Chce to věci trochu rozmyslet, ale ne zas tak moc... Kupovat třeba velká balení a uskladnit část doma ve sklenici (když už nemáme čas zajít do bezobalového obchodu, což děláme stále pohříchu málo – vezmu-li v potaz, že ho mám přes koleje z práce), nepoužívat igelitové sáčky na věci, na které nejsou třeba (banány), a když to jde, brát ovoce a zeleninu do látkových sáčků (nojo, taky si vždycky nevzpomenem).

Některé věci nekupujeme vůbec. Když to jde, sáhneme po nápojích ve skle. Nekupujeme balenou vodu, pití si nosíme v lahvi z tvrdého plastu, která zatím drží už třetí rok. Nekupujeme balení sušenek, kde je ještě každá další sušenka zabalená ve svém obalu – a vlastně čím dál častěji si něco nekoupíme prostě kvůli tomu, v jakém množství plastu je to zabalené...

Kompostujeme i v bytě. Tohle je trochu delší příběh. V Kladně nejsou v sídlištích popelnice na bioodpad a celkem chápu argument, že s nimi může být problém. V letech 2016 a 2017 jsme se ženou věnovali celkem dost času myšlence zřízení komunitního kompostéru. Na radnici mě nejdřív strašili tím, že budu potřebovat povolení od Povodí Vltavy, leč kompostér nakonec kdesi na úřadě zhavaroval "pro nevzhlednost". 

A tak jsme si pořídili vermikompostér. Vřele doporučuju. Žížaly jsou nenáročný, hypoalergenní domácí mazlíček, koupit se dají jednoduše na internetu (nebo získat od někoho, kdo už má kompostér žravý), nezapáchají, zvuky vydávají decentně mlaskavé a v kompostéru našeho typu tvoří velmi vkusný doplněk domácnosti. Navíc produkují "žížalý čaj" s pověstí superhnojiva. (Pravda ale, že na naši produkci bioodpadu jsou zatím krátké...)

Je libo domů nějaký užitečný (a živý) design?
Je libo domů nějaký užitečný (a živý) design?

S díky odmítám testery v malých baleních. A nezapomínám při tom vysvětlit, že nechci podporovat vznik zbytečných obalů (protože šampon v igelitu o velikosti čajového pytlíku je vážně zbytečný obal). Navíc se u reakcí obsluhy vždycky skvěle pobavím... 

Pro neziskovku jsme pořídili víceúčelové nádobí. S Haldou děláme dost akcí, kde je nějaké občerstvení. Pro tyto příležitosti jsme postupně nakoupili množství plastového nádobí model Ikea – jednorázové tácky a kelímky na naše akce už vlastně vůbec nebereme.

S e-shopy se snažím dohodnout. Pokud to jde, vyzvedávám si zboží na pobočce e-shopu (po Praze) a prosím, aby mi je nebalili. Pokud to nejde, tu a tam se zkouším dohodnout, aby mi krabici vystlali slámou nebo zmuchlanými novinami místo nafouknutých igelitů nebo takových těch polystyrenových ťufíků.

Co nejvíc agendy, řeším digitálně. Jasně, pořád mám doma tiskárnu. Tisknu na ní ale už v podstatě jenom doklady pro účetní.

Svačinu si beru do krabičky. Jako ve škole. Žádné sáčky.

Uchošťoury jsem zatím neodboural, ale snažím se... Do ucha si totiž vatu můžete úplně v klidu nacpat i malíčkem.

Na spoustu věcí jsem asi zapomněl :-)

Jádro sdělení je asi takové: omezit množství odpadů někdy prostě znamená jenom zamyslet se nad drobnostmi našeho každodenního života. Nemusíme se s roční produkcí vejít do sklenice od okurek, ale spoustu kroků jde udělat, aniž by se člověk nějak dramaticky omezoval. Stačí jen staré návyky nahradit novými návyky.